Dabing na plakátu

[Intro] Říkali… všechno bude naše… Tak jsme čekali… komu to vlastně patří… [Verse 1] Na papíře plán, všechno spočítaný, každej má svůj díl… tak to bylo daný. Rovnost pro všechny – zní to jako sen, realita? každej to viděl trochu jinak jen. Fronta před obchodem, klasickej start dne, kdo přišel pozdě, ten už měl jen prázdnej regál ve hře. Úsměv na plakátu, všechno ideál, ale mezi řádky každej něco schovával. [Chorus] Naše vláda – náš je svět, říkali to pořád zpět. „Všechno naše“ – kdo to vzal? Kdo to měl, když vše jen stál? Naše vláda – náš je svět, a přesto chyběl každej let. „Všechno naše“ – znělo dál, ale nikdo nic nedostal. [Verse 2] Na rohu stál výbor, všichni kývali hlavou, sliby byly pevný, jen když mluvili za pravdou. V oknech visel klid, ale uvnitř tlak, každej se bál říct nahlas, co je vlastně fakt. V kapse kus papíru, razítko a smích, jednomu šlo všechno, druhýmu zbyl tichý vzdych. A když se ptáš proč, tak odpověď je znát: na ceduli byl pořádek, v životě chaos, hlad. [Chorus] Naše vláda – náš je svět, říkali to pořád zpět. „Všechno naše“ – kdo to vzal? Kdo to měl, když vše jen stál? Naše vláda – náš je svět, a přesto chyběl každej let. „Všechno naše“ – znělo dál, ale nikdo nic nedostal. [Bridge] Tak jsme čekali, až se něco změní, jenže čas byl mistr v prázdným slibováním. A co bylo naše, to se ztratilo v řeči, všichni znali hesla, málokdo znal věci. [Final Chorus] Naše vláda – náš je svět, říkali to pořád zpět. „Všechno naše“ – kdo to vzal? Kdo to měl, když vše jen stál? Naše vláda – náš je svět, a přesto chyběl každej let. „Všechno naše“ – znělo dál, ale nikdo nic nedostal.